Ad ztráta paměti a jakobíni v Brodě

     V prosincovém čísle Českobrodského zpravodaje byl otištěn příspěvek doc. B. Nekolného. Vrací se k období po převratu r. 1989. Je značně přísný a nepřesný.
Problém nemocnice a jejího vedení se objevil už na prvním jednání OF v sokolovně. Společně s Ing. Urbanem jsme byli pověřeni, abychom řediteli MUDr. Zychovi vyřídili, že převažující veřejné mínění považuje jeho setrvání ve funkci za nevhodné. Z čeho takové jednoznačné stanovisko pramenilo, to zřejmě věděli ti, kteří se s fungováním a strukturou nemocnice setkávali osobní zkušeností. Vzkaz jsme vyřídili, pro nic jiného jsme neměli pověření.
Ředitele Zycha odvolala až první zvolená rada. Zda to bylo rozhodnutí správné, či chybné, to nehodnotím, ale podstatné je to, že odvolání v žádném případě nezařizoval RNDr. Kunčar a Ing. Kokeš. To by pak někdo mohl analogicky tvrdit, že zásadní věci rozhoduje starosta nebo místostarosta s někým z občanů města bez rozhodnutí celé rady. Kromě toho tvrzení, že oba pánové chtěli mít v nemocnici rozhodující vliv prostřednictvím svých manželek, nemá reálný základ, protože ani jedna tam dokonce už delší dobu nepracovala, takže je to trochu malicherná pomluva. Myslím, že podobné úvahy nikam nevedou. (Věcný dodatek: Ing. Kokeš začal pracovat v zastupitelstvu města roku 2002.)
V jedné věci s autorem článku souhlasím, totiž že není dobré vytvářet atmosféru nesnášenlivosti. Ta výtka ovšem patří oběma stranám soupeřícím v posledních volbách, protože i podporovatelé, popř. uchazeči o funkce z tábora pokračujícího vedení města vysílali polopravdy a nepravdy.
Je to doufejme za námi. Českobroďák SNK v posledním čísle Českobrodska zřetelně deklaroval ochotu spolupracovat s koalicí na všem, co vede k řádnému chodu města. Pan starosta Bc. Nekolný se v Českobrodském zpravodaji vyjádřil obdobně a při jiné příležitosti vyslovil očekávání, že představitelé dnešní opozice se zapojí do práce v komisích MÚ, doplní své zkušenosti a v příštích volbách mají možnost ucházet se o vedení města znovu a eventuálně ho převzít. Za to se přimlouvám i osobně.
Ve svém krátkém vystoupení tehdy na dávném shromáždění OF jsem vyslovila své trvalé přesvědčení, že ani jednotlivce, ani společnost jako celek nemění zlom poměrů sám o sobě, protože nejjistější cesta k trvalé změně je výchova k samostatnému uvažování, celkový rozhled, vzdělávání a morální vzor. Bohužel je to i cesta nejdelší.
Na obou stranách současného volebního soupeření mám své bývalé maturanty a na všech mi záleží. Přeji jim, aby setrvali u poctivých pohnutek svého konání, učili se pečlivě vybírat cesty k správnému řešení problémů a uchovali si osobní stabilitu.
PhDr. Ladislava Lebedová (Článek vyšel v ČBZ 02/2015 ZDE)